Jak na slimáka

Slimák, nepřítel zahrady

Každoroční invaze slimáků je pro mnoho zahrádkářů pohromou, ve velkém likvidují zeleninu i okrasné květiny. Nevzdávejte se a buďte důslední. Slimáky sbírejte, nastražte pasti, aplikujte biologickou ochranu... a zahrada se navrátí k původní rovnováze.

Jahody, saláty, natě mrkví i řepy, okrasné květiny − to všechno mizí v bezedné plží tlamě. Plzáci vše pilně strouhají radulou, jazykem posetým drobnými „zoubky". Kdyby plzáků bylo jen několik, ztráty ani nepocítíme. Jsou však přemnoženi a schopni zlikvidovat celou zahradu. Bránit ji proto musíme od jara do podzimu − a slimáčí sezóna právě vrcholí.

Plzák španělský (Arion lusitanicus) se stal celoevropskou pohromou. Pochází z Pyrenejského poloostrova, západní Francie a Anglie. Před 50 lety se začal rozšiřovat dále spolu se zemědělskou činností. Brzo obýval celou Evropu a dostal se až do USA. U nás byl poprvé spolehlivě určen v roce 1991 a od té doby se v kulturní krajině invazně šíří.

Jak se plzák španělský liší od našich původních druhů ?

Svou velikostí 8−12 cm se podobá našemu původnímu plzáku lesnímu (Arion rufus). Tento na potravu skromnější příbuzný však dorůstá ještě větší velikosti a liší se i zbarvením. Především mláďata jsou nezaměnitelná:

·         u plzáka lesního jsou mléčně bílá s tmavými tykadly

·         u plzáka španělského se vybarvují od žluté po hnědou a na hřbetu mají dva jasněji zbarvené pruhy.

Ovšem i dospělí se liší: 

·         plzáci lesní jsou i černí, jasně cihloví

·         španělští příbuzní spíše rezaví, hnědí a jakoby ušpinění.

Proč se tak rychle množí?

Dosplěí plzáci v našich podmínkách přežijí zimu jen zcela výjimečně. Na jaře jsou proto všichni plzáci mladí a zranitelnější, v této době jsou proto všechny zásahy účinnější.

Zemědělská krajina jim skýtá hojnost všeho, co potřebují, aby rozvinuli svoje rozmnožovací schopnosti na maximum.

Plzáci španělští se páří v červnu. Oplodní se, jak je u plžů zvykem, navzájem, a vajíčka potom kladou také oba. Každý plzák španělský tak může každoročně naklást až 220 vajíček, rozdělených do několika snůšek:

·         Vajíčka kladou od poloviny srpna do poloviny prosince – nejvíce na přelomu srpna a září.

·         Mladí se líhnou po 38 až 43 dnech.

·         Vajíčka kladená v září a později přezimují a plzáčci se líhnou až na jaře – čím je zima teplejší, tím dříve, obvykle od dubna.

·         Nejvyšší početnosti dosahují plzáci v květnu a červnu.

Abychom plzákům nechystali příznivé prostředí, zaléváme rostliny přímo ke kořenům a nezvlhčujeme zbytečně půdu kolem.

Kompost by měl být co nejdále od záhonů a před použitím ho kontrolujeme přeséváním. Plzáci se také rádi stahují do kupek trávy, plevele, pod úkryty ze dřeva. Taková místa buď ze zahrad odstraníme, neb je naopak použijeme jako přirozené lapače a často kontrolujeme. Užitečného mulčování se kvůli nim vzdávat nemusíme, ale je vhodné jej předem nechat mírně proschnout, aby je tolik nelákal.

Jak zachránit úrodu?

Ruční sběr – pracný, ale zdarma

Na malých plochách je můžeme sbírat.  Nejlépe se sbírají po dešti, kdy všichni vylézají, či ráno a za soumraku. Milují vlhko a stín. Po nasbírání do nádoby je co nejrychleji usmrtíme zalitím vařící vodou. Občas praktikované posolení je špatnou metodou, která jim zbytečně připraví pomalou a bolestivou smrt. Ve vodě se poté brzy rozloží a můžeme je ve skupenství kapalném vylít na kompost.

Sběr si usnadníme nalákáním slimáků na zkažené ovoce či rozličnou, nejlépe listovou zeleninu, opadané květy či granule pro kočky a psy. Účinek zvýšíme, pokud potravu přiklopíme vlhkým, nejlépe nahnilým prkénkem - slimáci se rádi schovávají.

Nastražíme pasti!

·         Dobře fungují zapuštěné nádoby, přičemž nejlepším lákadlem pro většinu slimáků je po pivo. Vhodné jsou i zbytky ze sudů, které lze získat i zdarma.

·         Okraj necháme 1 cm přečnívat, abychom omezili lapání jiných živočichů.

·         Pasti denně kontrolujeme, v pivu utopené slimáky již není třeba ani usmrcovat, měli příjemný konec.

Hladina piva musí být dostatečně hluboko, už se objevili i plzáci, kteří se pouze napijí, pokud je to snadné, a spokojeně se plazí dál. Osvědčené jsou například petlahve, u kterých zboku vystříhnete ovál. Do záhonu se poté zapustí ve vodorovné poloze a z poloviny napustí pivem. Z této pasti se opilý slimák již nedostane.

Nevýhodou pivních pastí je, že mohou přilákat i slimáky z okolí.

Ochrana záhonů

Další možností je mechanicky chránit jednotlivé záhony. Bariér, které jsou pro slimáky obtížně překonatelné či zcela nepřekonatelné, je mnoho druhů:

·         zapuštěné plechy s okrajem zahnutým směrem ven, vysoké alespoň 15 cm

·         Pásek měděného plechu nebo měděný drát, který slimáky odpuzuje.

·         pásy suchého materiálu, jako je sláma, piliny, vaječné skořápky, které je však třeba obnovovat 

·         může pomoci i lemování aromatickými rostlinami, které plzáci většinou nežerou, a proto je nenalákají k další cestě do nitra záhonu - například šalvěj, tymián, levandule.

Chemické přípravky používáme s rozvahou

Jako nervový jed na mladé slimáky působí i obyčejná káva. Poslouží proto ikávová sedlina.

Hubení plzáků chemickými látkami je dvojsečná zbraň – můžeme ohrozit zdravotní nezávadnost vlastní zahrady, a vyhubení škůdci se k nám stejně opět nastěhují z okolí. A příparvy, které kromě plzáků hubí i jejich přirozené nepřítele, jsou pro budoucnost zahrady stejnou pohromou, jako plzáci samotní.

·         Preparáty, jejichž účinnou látkou je nervový jed, například methiocarba další, hubí i všechny další živočichy. Ohrožují i domácí zvířata, včely, žížaly, i přirozené nepřátelé plzáků! Nejeden zahrádkář již musel smutně přihlížet, jak po požití otráveného slimáka umíral i ježek. A po náhodném požití granulí typu Vanis dochází dokonce k otravám psů, a to většinou smrtelných!

·         Přípravky na bázi sloučeniny železa a fosforu by měly být pro ostatní zvířata neškodné, přitom jsou účinné. Měli bychom jim proto dávat jednoznačně přednost!

Chytrá hlístice hubí slimáky spolehlivě 

Stále oblíbenější jsou  přípravky biologické. Využívají přirozeného parazita plžů, hlísticiPhasmarhabditis hermaphrodita. Neohrožují zdravé prostředí na zahradě  a nehubí  přirozené predátory plžů, což by se nám v budoucnu mohlo vrátit v podobě ještě větší invaze. Jedinou nevýhodou tohoto jedinečného přípravku je jeho vyšší cena

·         Pozor na to, že při jednorázovém užití je účinek pomalejší nežli u preparátů chemických.

·         Také je musíme správně načasovat – účinkuje především na mladé plže.

Přirození nepřátelé slimáků

 Mladé plzáky žerou prasata i drůbež – slepice a kachny hledají i vajíčka. Když však plzáci vyrostou, chutnají již pouze podivuhodné kachně, jež se nazývá indický běžec. Slimáky přímo  vyhledává, jsou pro ni pochoutkou.

Plzák španělský našel své nepřátele i v našich zahradách. Pokud jim to umožníme, mohou počty slimáků značně zredukovat. Mezi pomocníky v boji mohou být ježci, ropuchy, ještěrky, slepýši, užovky, rejsci i některé druhy ptáků.

Přilákáme je k nám na zahradu malým rybníčkem, úkryty ze dřeva a kamení, živými ploty a křovinami. Brouci střevlíci, drabčíci a páteříčci mají mladé plže též na jídelníčku. Potřebují však dostatek úkrytů - pod mulčem, pod kupou starého dřeva nebo v trouchnivém pařezu.

Zástupci čeledi světluškovitých jsou na ně dokonce specializovaní. na zahradě se jim bude dařit, pokud má alespoň část hustě zarostlou keři. Plži s ulitou – skelnatka západní a skelnatka dravá - se mohou živit vajíčky plzáků.