Zahrada v srpnu

 

Co zasít v srpnu? Nenechte záhony zahálet, mohou plodit až do zimy

Srpen je měsíc hojnosti. Dozrává ovoce, sklízíme spoustu šťavnaté zeleniny. A stále ještě můžeme do země vložit semínka pro pozimní úrodu, a také založit sklizeň jarní.

 

Když na uvolněné záhony v srpnu vysejeme salát, budeme mít zásobu křehkých listů až do zimy. Kadeřavé saláty určené k řezu listů můžeme sklízet již za měsíc od výsevu. Otužilý kozlíček polníček dává sklizeň až do prvních mrazíků, a často ho můžeme sklízet i v zimě. Do pařeniště můžeme koncem měsíce vysít zimní salát (Humil nebo Altenburský), který přezimuje, a poskytne velmi časnou jarní sklizeň. Dále můžeme vysít špenát, šruchu zelnou, roketu, kopr, ředkve a rané ředkvičky, ozimou cibuli a kapustu pro sklizeň v příštím roce. V druhé polovině srpna se vysévá rovněž méně známá, ale velmi chutná a zajímavá zelenina černý kořen, Scorzonera čili hadí mord španělský. I zeleninový fenykl ještě stihne dorůst, pokud bude babí léto přívětivé.

 

Otužilý salát polníček

 

Stejně jako u další zeleniny, vyplatí se mezi řádky položit mulč, který chrání půdu a potlačuje plevel - trávu, slámu, listí.

Drobné listy polníčku jsou někdy k dostání v obchodech a malá vanička stojí nemalé peníze. Vypěstovat si ho přitom můžeme snadno, stačí slunný záhon s kyprou půdou. Semena vyséváme do rýh 1 cm hluboko, s rozestupy mezi řádky 25 cm. Vzrostlé sazeničky vyjednotíme na 15 cm od sebe. Během několika prvních týdnů po výsevu půdu dobře zaléváme a odstraňujeme plevel mezi řádky. Za velmi chladného počasí polníček zakryjeme bílou netkanou textilií.  Svědčí mu organická hnojiva – půda obohacená kompostem a v průběhu růstu jednou týdně zálivka obohacená výluhem z kopřiv nebo zkvašeným drůbežím trusem.

Lahodný mladý špenát

Čerstvé, mladé lístky špenátu jsou kulinářským pokladem a také velkým přínosem pro zdraví. Přínosný je vysoký obsah kyseliny listové, dále řady vitamínů, minerálů a chlorofylu. Mladý špenát se hodí k lehkému podušení, zapékání, ale i za syrova do salátů. Můžeme jej zasít ještě nyní a v říjnu již sklidíme mladé listy. Svědčí mu kyprá půda, ideální hnojení je dobře vyzrálý kompost. Vyséváme do řádků vzdálených od sebe 20 cm, při vzcházení důkladně zaléváme, pokud to za nás neučiní déšť.

 

Štavnatá šrucha zelná

Tato pohledná jihoevropská plazivá rostlina s dužnatými lístky má šťavnatou, mírně nakyslou chuť, hodí se do salátů, můžeme ji připravit i jako špenát. Je také velmi zdravá - obsahuje mimo jiné více omega–3 mastných kyselin než jakákoli jiná listová zelenina, dále vitaminy A, C, B a karotenoidy, z minerálů pak hořčík, vápník, draslík a železo.

Semena vyséváme do sponu 20–25x4 cm, aby měly rozkladité „keříky“ dostatek místa. Šrucha má hluboké kořeny a listy, které umí udržet vodu, proto není příliš náročná na vláhu. Zato po sklizení by měla putovat na talíř co nejrychleji, protože brzy zvadne a ztratí svou šťavnatost.

Exotický černý kořen

Pochází ze Španělska a daří se mu i na našich zahradách. Svrchu černý a uvnitř bílý, křehký kořen má jemnou, nasládlou chuť. Syrový je výtečný do salátů, uvařený připomíná chřest. Díky vysokému obsahu inulinu prospívá diabetikům, je prospěšný při dně a revmatických chorobách, uplatní se při redukční dietě.  

 

Semena vyséváme do řádků vzdálených od sebe 30-40 cm, do hloubky 3-4 cm. Půda by měla být kyprá, propustná. Rostlinám svědčí spíše polostín než přímé slunce.

V prvním roce rostlina vytvoří přízemní růžici listů a štíhlý asi 30 cm dlouhý kořen. Druhým rokem vyroste až metr vysoký stonek, nesoucí voňavé žluté květy. Teprve v této době se vyplatí kořen sbírat, i když ochutnat ho můžeme již tento podzim.

 

Proti škůdcům lze bojovat i bez chemie

Zahrádku lze před škůdci ochránit i bez chemie. Znáte fígle našich předků, i nové postupy moderních ekologických zahrádkářů? Víte, která zvířata vám v udržování přírodní rovnováhy na zahradě pomůžou a jak je přilákat? Či jak připravit nezávadný a levný postřik k hubení mšic?

 

Na zahrádce svádíte každoročně boj s mnoha tvory, kteří mají na vaši úrodu velký zálusk. Než však sáhnete po insekticidu, možná zaváháte. Neuškodí včelám, slunéčkům, pestrobarevným motýlům? Není nebezpečný pro lidi, zvláště děti? Při opatrné a zcela správné aplikaci sice můžete škodu na přírodě minimalizovat, ale nebezpečí je reálné. Naštěstí můžete chemickou ochranu vynechat. Ekologické zemědělství lze zvládat i na velkých plochách, natož na relativně malé zahradě.

Mechanická obrana je účinná a jednoduchá

  • Zrytí půdy na podzim a v předjaří ničí přezimující larvy a kukly – vystavuje je nízkým teplotám, také je snáze sezobnou ptáci.
  • Včasné odklízení spadaného listí a plodů snižuje výskyt mnohých škůdců. Pokud jsou však listy napadené škůdci, nesmí se dávat na kompost, ale povápněné zakopat. Rovněž rychlé odstranění napadených částí rostlin může škůdce pomoci zlikvidovat.
  • Brouky malinovníky, listohlody, nosatce lískové či klopušky lze z ovocných stromů a keřů sklepávat do plachet či na lepem potřené desky – nejlépe ráno, kdy jsou ještě ztuhlí chladem. Na otřesy totiž reagují tím, že se okamžitě pustí, spadnou dolů a předstírají mrtvé.
  • Ploštice a housenky lze z porostů rostlin odstranit i postřikováním silným proudem vody.
  • Píďalky, které šplhají na strom naklást vajíčka, můžete zachytil lepicím pásem obtočeným u paty stromu – instaluje se již v září a snímá v březnu.
  • Jednoduchou ochranou vzcházejících sazeniček zeleniny před okusem jsou průsvitné perforované kelímky, nasazené dnem vzhůru.
  • Šikovné je i lákaní škůdců do pastí – drátovce přivábíte na slupky od brambor či mrkve, slimáky na pivo.

 

Mýdlo, olej, bylinky

Proti mšicím a molici skleníkové, obaleči hrachovému a padlí angreštovému lze použítpostřik rostlin mýdlovou vodu – na 50 dílů vody jeden díl mazlavého mýdla. Prodávány jsou i rovněž účinné prostředky založené na bázi řepkového oleje. Z řepkového oleje, případně s kapkou olejnatého lecitinu, a vody si můžete podobný postřik připravit i sami. Škůdcům zalepí dýchací otvory a zahubí je tak, přičemž je zdravotně zcela nezávadný, dokonce jedlý.

Škůdce by měly odpuzovat také výluhy z česneku, cibule, kůry citrusů, aromatických bylinek. Jejich účinnost se však může případ od případu různit.

 

Rostliny pomáhají rostlinám

Některé rostliny mají schopnost škůdce odpuzovat. Pokud je začleníme mezi zeleninu, kterou chceme chránit v hojné míře, nebo jimi obeženeme záhonky jako hustou hradbou, vstupu škůdců samozřejmě zcela nezabrání, ale rozhodně jejich stavy zredukuje. Bylinkový či aksamitníkový lem kolem záhonů působí navíc i esteticky, aromatické bylinky příjemně voní a uplatním eje jako koření i léčivé rostliny.

  • Aksamitník odpuzuje molici skleníkovou od rajčat, hubí háďátka i řadu dalších škůdců, a navíc i brzdí růst plevelů – díky svým kořenovým výměškům.
  • Kopr odpuzuje běláska zelného.
  • Křenu se obloukem vyhýbá mandelinka bramborová.
  • Lichořeřišnice větší působí proti napadení mšicemi.
  • Máta od návštěvy zeleninových záhonů odrazuje dřepčíky a běláska.
  • Levandule nevoní především býložravým plošticím.
  • Šalvěj lékařská a tymián obecný odpuzuje běláska i slimáky. 
  • Řebčík královský do jisté míry dokonce odpuzovat hryzce.

 

Slunéčka, brouci, zlatoočky, žáby, ještěrky a ježci jsou naši nejlepší spojenci

 

Něžné Zlatoočky ze řádu síťokřídlých, s jemně tkanými křídly a zelenavým tělem, jsou přebornice v hubení mšic. Přezimují však v obydlích a často jsou z neznalosti zabíjeny!

Chemické prostředky často zahubí i přirozené nepřátele škůdců. Odplatou za tuto nerozumnost je v další fázi ještě silnější napadení škůdcem, kterého nemá kdo pomoci likvidovat. Zvířecí pomocníky bychom si na zahradě měli naopak hýčkat.  

Nejznámější jsou slunéčka, živící se mšicemi, merami, roztoči, a řadou dalších škůdců. Larva slunéčka spořádá za 14 dní 270 mšic, dospělec pak denně až 60 mšic. Slunéček je několik druhů a každý má v oblibě jiné škůdce – hubí i svilušky, štítenky, červce…  Potřebují však úkryty k přezimování – starou trávu, křoviny, ve škvírách ve dřevě. Připravit jim lze i dřevěné krabičky se vstupní štěrbinou, vystlané mechem.

Dalšími zdatnými pomocníky z říše hmyzu jsou střevlíci, krajníci, drabčíci, páteříčci, denivky, dravé ploštice, pavouci, pestřenky napodobující vosy.

Hojnost nektarodárných rostlin je důležitá nejen pro včely a čmeláky, bez kterých by úroda nebyla, ale i pro další blanokřídlé, jejichž larvy parazitují na škůdcích – například lumky.

 

Velmi užitečné jsou i žáby, obzvláště ropuchy, dále ještěrky, ježci, ptáci. Pomáhají s likvidací spousty škodlivého hmyzu a dokonce i malých slimáků. Přilákáme je pestrou zahradou s úkryty, ptáky hnízdními budkami – v době krmení mladých je jejich spotřeba hmyzu neuvěřitelná. V zimě jim můžeme na oplátku přilepšit na krmítku.

Biologickou ochranu můžete provádět i pomocí zakoupených preparátů, které obsahují parazity rozmanitých škůdců. Slimáky napříkald likviduje parazitická hlístice v přípravkuNemaslug.

 

 

 

 

Na mech se nemusíte dívat jen jako na nepřítele v trávníku…

Japonští mistři zahradnického umění si krásy cení. Můžete s nimi bojovat, nebo je jako oni naopak využít a doplnit kapradinami. A v lese jsou nejen krásné, ale i nesmírně užitečné.

Mechy patří mezi takzvané nižší rostliny a obvykle nízké skutečně jsou, ale pravý význam přízviska nižší je jiný. Mechy jsou mnohem starší a jednodušší než rostliny tvořící květy. Nekvetou a místo semen sypou z listů droboulinké výtrusy, které nesou geny mateřské rostliny. Nemají ani plně funkční cévy, které by rozváděly vodu a živiny, dokonce ani pořádné kořeny jim příroda nenadělila.

 

Mech jako ochrana před povodní?

Jakmile však zaprší, do pletiv malých tenkých lodyžek natáhnou mechy vodu, v tom jsou přeborníky. Pojmou tolik vláhy, že až sedminásobně vzroste jejich hmotnost. Proto mechy fungují jako ochrana proti povodním, a to bez nadsázky. Lesy, jejichž půdu pokrývají koberce mechů, zadrží mnohem více vody než chudé porosty se suchou půdou pokrytou jehličím, po které přívalové deště pádí dolů. Když přidáme ještě lišejníky obrůstající staré stromy, vzrůstá schopnost lesa pojmout vodu o další násobky. Takto uskladněnou vláhu postupně spotřebují stromy a další rostliny, přebytek plyne pryč velmi pozvolna.

 

Na bobku i na strništi

Přirozené lesy, podobně jako prameniště a vlhké louky, jsou pro mechy rájem. Mechů je na světě nejméně 10 000 druhů, jen u nás jich rostou stovky. Na první pohled si bývají podobné, při pohledu zblízka odkryjí svou rozmanitost a krásu. Některé, často vzácné druhy však rostou například i na strništích nebo dokonce na výkalech.

 

 

 

 

Ideální čas na sklizeň česneku

Nemá cenu si nic nalhávat, český česnek je prostě český česnek. Pokud jste si na zahrádce zasadili vlastní, je právě teď čas sklízet.

Česnek patří k plodinám, které uchováváme v domácnostech dlouhodobě. Při správné sklizni a vhodném skladování můžete některé odrůdy skladovat až téměř do další sklizně. Poradíme vám nejen, kdy a jak česnek sklízet, ale také jak ho správně sušit a skladovat.

Signály pro sklizeň česneku

Česneky nepaličáky (poznáte je podle nepravidelně uskupených stroužků), sklízejte v době, kdy přibližně polovině rostlin polehne nať. V době sklizně mají mít 3 - 4 slupky.

Česneky paličáky mají stroužky pravidelně rozmístěné okolo tuhého středu. Ty sklízejte tehdy, když jim zbývá pět dužnatých listů a mají 4 - 5 slupek. Velmi dobrou pomůckou jsou zkroucené květní stvoly s pacibulkami. Když se stvoly začnou narovnávat, přichází čas sklizně. Zároveň se však doporučuje květní stvoly z česneku co nejdříve odstraňovat (tzv. hlávkování), aby nedocházelo ke snižování výnosů. Bohatě stačí, když na pozemku ponecháte několik kontrolních stvolů. Ostatní květenství co nejdříve odstraňte (vyštípněte).

Jak nejlépe sklidit a sušit?

Obvykle se česnek sklízí v létě, od konce června do poloviny srpna. V závislosti na odrůdě a průběhu vegetace se prvních stroužků dočkáte za 16 – 36 týdnů po výsadbě. Nejrychleji zrají odrůdy Bjetin a Anton, naopak nejvíce času potřebuje pro svůj vývoj Benátčan.

Při pěstování pro běžnou rodinnou spotřebu sklidíte česnek snadno vytahováním rostlin, případně za pomoci rycích vidlí či rýče. Samozřejmostí by mělo být načasování sklizně s ohledem na vývoji počasí. Příliš deštivé dny dozrávajícímu česneku neprospívají.

Sklizené rostliny, včetně natě, sušte ve svazcích po 10 – 20 kusech na suchém, vzdušném a zastíněném místě. Nemáte-li prostor na zavěšení, pak cibule rozložte v tenké vrstvě na dřevěné či hliněné podlahy nebo na rošty. Za příznivých podmínek trvá sušení česneku přibližně měsíc.

Pokud nechcete česnek splétat do copů, nať po vyschnutí zkraťte přibližně na 3 cm. U nepaličáků ji snadno odlomíte, u paličáků vám práci usnadní nůžky.

Kam s ním?

Oblíbeným způsobem skladování česneku jsou zapletené copy. Nejen, že vypadají velmi dekorativně, ale zároveň nezabírají příliš místa.

  • zavěšení v průvanu či skladování v prodyšných obalech na dobře větraném místě je pro životnost česneku ideální
  • mrazu se vyhněte – při volbě skladovacího prostoru nezapomeňte, že teploty pod nulou nejsou pro skladování česneku vhodné.

 

 

 

Aloe vera, léčivá pokojová rostlina

Aloe je pohledná, odolná a navíc léčivá. Dužnaté listy schovávají mnoho vody i cenných látek, proto je lidé odedávna využívají pro léčení a podporu zdraví.

 

Aloe pravá (Aloe barbadensis, syn Aloe vera) pochází ze severní Afriky a Madagaskaru. Pro své léčivé vlastnosi je ale nyní pěstována v subtropickém pásu celého světa. U nás ji můžeme pěstovat jako dekorativní pokojovou, nebo přenosnou rostlinu.

Pěstování

  • Aloi se daří v hlinitém substrátu, vylehčeném hrubozrnným pískem.
  • Vyhovuje jí světlé místo, v zimě osluněné, v létě je lepší jí před přímým, zvláště poledním sluncem chránit.
  • Můžete ji letnit na zahradě či balkóně.
  • Zalévejte čas od času vydatně (například ponořením nádoby na 10 minut do odstáté vody – pozor, voda se nesmí dostat do listové růžice). Mezi jednotlivými zálivkami musí substrát téměř vyschnout. Rostlina má v dužnatých listech dostatečné zásoby vody a takovýto režim nejlépe napodobí podmínky její domoviny, pouště.
  • Díky pouštnímu původu a sukulentní povaze aloi vůbec nevadí suchý vzduch – může stát i nad topením v panelovém domě.
  • V zimě ji můžete umístit při nižší teplotě a zalévat mírně, pouze jednou za měsíc.
  • U větších, starších exemplářů stačí na jaře místo přesazování vyměnit svrchní část zeminy.
  • Na jaře a v létě aloi jednou měsíčně přihnojte, nejlépe hnojivem s vysokým obsahem draslíku.
  • Aloe vytváří dceřiné odnože, které oddělte v době, kdy vytvářejí malé růžice listů a pěstujte samostatně v malých květináčcích.

 

Aloe jako léčivá rostlina

Průzračný gel z dužnatých listů rostliny používali k léčebným účelům již staří Sumerové a Egypťané, aloe si cenili i ve starém Řecku, Římě. Tato pouštní rostlina dovede přežít několik let, i když je vytržena ze země – díky dužině listů plné výživných i minerálních látek. A právě tato dužina má řadu velmi příznivých účinků na lidský organismus, které potvrdily i moderní studie.

Hojí popáleniny

 

List rozřízněte a gel přiložte či rozetřete na postižené místo. Účinnější jsou nejméně 3 roky staré rostliny.

Gel z listů kůži dezinfikuje, zvlhčí ji, chrání a přímo podporuje tvorbu nových, zdravých kožních buněk, i prokrvení postiženého místa. Tím hojení nejen velmi urychlí, ale také zabraňuje tvorbě jizev. Pokud si přiložíte na postižené místo ihned, zabráníte tvorbě puchýřů a utišíte bolest.

Chrání a pročišťuje trávicí systém a optimalizuje trávení

 

Pokud vlastní aloi chcete užívat vnitřně, musíte oddělit vnitřní část dužiny od vrstvy, která se nachází těsně pod povrchem listu. Ta obsahuje hořkou latexovou mízu, jejíž účinky jsou silně projímavé a mírně toxické. Při komerční výrobě šťávy se odstraňuje. 

Aloe je účinná při trávicích problémech, nepravidelnosti, zácpě.

Mukopolysacharidy obsažené ve šťávě z aloe brzdí růst kvasinek, množení virů i nežádoucích bakterií, zároveňchrání sliznice trávicího ústrojí. Trávení napomáhá i řada obsažených enzymů.

Aloe je  blahodárná při žaludečních vředech. Pokrývá je ochrannou vrstvou, podporuje i činnost buněk tvořících ochranný sliz a napomáhá postupnému hojení vředů.

 

Podporuje imunitní systém

Komplex účinných látek, především mukopolysacharidy, podporují bílé krvinky k množení, větší aktivitě a vyšší produkci protilátek i protizánětlivé látky prostaglandinu. Důležitý je i obsah esenciálních aminokyselin, vitamínů (A, B1, B2, B6, B12, C, PP, E, kyseliny listové, niacinu, beta karotenu), cholinu a minerálních látek, jako je vápník, draslík, hořčík, sodík, chrom, měď, železo, zinek, mangan.

Další okrasné druhy aloe

Jako pokojová rostlina se pěstuje také aloe pestrolistá (Aloe variegata) s pruhovanými listy. Pochází z Jižní Afriky a je o trochu vláhomilnější nežli aloe vera, ale pouze v létě.

Aloe jucunda má ostnité listy a pěkně kvete, Aloe humilis má listy zbarvené modrozeleně.

 

 

Ačokča, papriková okurka - jak ji jíst a pěstovat?

Mladé plody ačokči mají za syrova hráškovou chuť, naložené ve sladkokyselém nálevu chutnají jako okurky a plněné masem a rýží jako papriky. Lze je použít do salátů, přidat do guláše nebo do zeleninových polévek.

Ačokča, neboli cyklantera (Cyclanthera pedata) náleží do čekedi tykvovitých rostlin. Je to jednoletá, popínavá bylina, jejíž stonek může měřit až 5 metrů, lodyha je tenká, hustě rozvětvená. Pochází z jižní a střední Ameriky.

Listy velikosti 6 až 14 cm, laločnaté, s pěti až sedmi eliptickými lístečky, na okrajích vroubkované.

Květy jsou jednopohlavní, drobné, bílé, nažloutlé nebo nazelenalé, ve skupinách po deseti až dvaceti. 

Plody připomínají lusk. Jsou to vejčité bobule s ostrým hrotem dlouhé 10 až 20 cm. Hranatá, černá a drsná jadérka se nacházejí ve dvou řadách placenty. Vnitřek plodu je po dozrání dutý. Mají sladkokyselou chuť, podobnou chuti okurky a papriky.

 

Pěstování

Ačokča je rozšířena v Jižní a v Severní Americe od Bolívie až po Mexiko a vyhovuje jí tedy vlhké a teplé klima. Ve středoevropských klimatických podmínkách ačokču předpěstujeme ve fóliovníku nebo na okenním parapetu podobně jako okurky nebo papriky. Semenáčky umístíme například do kalíšků od jogurtů s drenážním otvorem ve dně.

  • Sazeničky vysazujeme mimo foliovníky či skleníky až když nehrozí přízemní mrazíky.
  • Vysazujeme je  na jižní stranu k plotům nebo k jiným oporám (drátěnka, síť apod.), po kterých se rostliny möhou pnout.

 

Rostliny jsou náročné na živiny a zálivku. Bez dostatku vody a výživy nebudou dobře plodit.

Z jarních výsevů rostliny hojně plodí koncem srpna či v září.Pokud budou pod ochranou skleníku stále, lze je pěstovat i v průběhu léta, nicméně vegetační doba je poměrně dlouhá.

Všestranné použití plodů

V Peru pěstují ačokču jako zeleninu a používají v různých úpravách. Plody zbavené semen lze například plnit masitou nádivkou podobně jako papriky. Mladé plody se nakládají do sladkokyselých nálevů podobně jako okurky. Kořeny využívali peruánští domorodci na čištění zubů.

 

Zajímavé jsou i léčebné účinky.

  • V syrovém stavu rostlina pomáhá jako velmi dobrý přípravek proti cukrovce.
  • Používá se při léčbě respiračních chorob.
  • Šťáva léčí zánět ucha.
  • Odvar ze dvou plodů bez semínek v litru vody slouží jako diuretikum.
  • Listy přikládané na zanícenou část těla mají protizánětlivé účinky.
  • Tvrdý sušený plod se dnes běžně užívá při léčbě i prevenci poruch oběhového systému.
  • Uvádí se, že plod snižuje hladinu cholesterolu v krvi, protože zbavuje cévní stěny cholesterolových plátů a snižuje krevní tlak.