Zahradnické zajímavosti

Několik zajímavostí

Dekorace ze sušených rostlin připomenou letní pohodu

Také rádi vzpomínáte na sladké období prázdnin se sklenicí rybízového džemu či zavařených meruněk? Úplně stejně funguje kytice nebo jiná dekorace ze sušených rostlin, které v létě kvetou na záhonech, loukách a polích.

Rostliny při sušení vydávají příjemnou vůni. Důležité je, aby nenavlhly a mohl mezi nimi volně proudit vzduch.

Už při samotném sušení vypadají trvalky, letničky a trávy svázané do úhledných snopečků pohádkově a rozšiřují kolem sebe typicky starosvětskou, podmanivou vůni. Jaké rostliny vybrat a co dělat, aby vás těšily ještě v lednu?

Krásně barevné květy

Kdo by neznal slaměnku? Botanickým jménem smil listenatý (Helichrysum bracteatum) pochází až z Austrálie, ale u nás ho pěstovala snad každá babička. Jeho bílé, žluté, oranžové, ale i růžové, červené až bronzově hnědé úbory se sklízejí počátkem rozkvětu.

Věncové korpusy a proutěná mřížka čekají na slušivý kabátek z nasušených květů.

Totéž platí pro bělotrn modrý (Echinops ritro), jehož dokonale kulaté hlávky se při pozdějším sběru drolí.

Barevné pigmenty si výborně drží limonky neboli statice (Limonium sinuatum) v pestré škále odstínů včetně meruňkového a lila, dále levandule, perovskie (Perovskia), pestrovky (Gomphrena), z nichž nejvýraznější jsou ty s neonově růžovými květenstvími, žlutě kvetoucí řebříček tužebníkový (Achillea filipendulina) nebo i kuriózní zelenokvěté kultivary laskavce krvavého (Amaranthus paniculatus). Všech šest sbírejte k sušení za plného květu.

Dekorativní úbory a plody

Jakmile spatříte boubelaté nerozvité úbory chrpy žlutokvěté (Centaurea macrocephala) kryté hnědavě lesklými zákrovními listeny, budete si je chtít uchovat napořád, i když už neuvidíte jejich žluté květy.

Taky si na slaměnku musíte sáhnout pokaždé, když ji vidíte? Tahle proslulá letnička fascinuje děti i dospělé. Floristé ji s oblibou používají spolu se staticí.

Po odkvětu, když se objeví plody či plodenství, je správný čas pro sběr lnu, hořčice, soudečkovitých tobolek máků a černuch (Nigella), stříbřitých češulek měsíčnice roční (Lunaria annua), pichlavých strboulů štětky plané (Dipsacus fullonum) či lampionků mochyně židovské (Physalis alkekengi).

Zploštělá květenství řebříčku tužebníkového (Achillea filipendulina) si dobře uchovávají sytě žlutou barvu.

Po otrhání uvadajících jazykovitých květů můžete do suchých aranží přidat ještě středové terče třapatek (Rudbeckia) a echinaceí (Echinacea).

Chcete-li něco extra, vypěstujte si nádherný artyčok kardový (Cynara cardunculus) s ježatými úbory většími než jablko.

Okrasné listy a trávy

V aranžích se krásně vyjímají listy z dubu, jenže po usušení na vzduchu se snadno lámou a ztrácejí barvu. Trvanlivější jsou olivově zelené výhony aromatické šalvěje lékařské (Salvia officinalis).

Nápadnější efekt vykouzlíte se stříbřitými listy tzv. kari koření alias smilu italského (Helichrysum italicum) anebo starčeku přímořského (Senecio bicolor) a krásnohlávku (Leucophyta brownii).

Mohutné strbouly štětky plané získaly medově zlatý odstín. Pěstovat ji můžete na zahradě, ale potkáte se s ní i ve volné přírodě.

Zajímavé jsou i okrasné trávy. Vytrvalá třeslice prostřední (Briza media), pampas (Cortaderia selloana) a uniola širolistá (Chasmanthium latifolium), jejíž plody připomínají rybí kostřičky, dají suchým vazbám stejnou grácii stejně jako jednoletý ječmen hřívnatý (Hordeum jubatum), chrastice kanárská (Phalaris canariensis) či roztomilý zaječí ocásek (Lagurus ovatus).

Senzačním materiálem k tvoření jsou také kulturní druhy trav, hlavně pšenice, oves nebo proso.

Jak na sklizeň a sušení

Správný termín: Zatímco slaměnka nemá být úplně rozvitá, len nestříhejte dřív, než vytvoří plody. Makové tobolky sklizené předčasně jsou náchylné k plesnivění. Většina rostlin je připravena ke sklizni v plném květu.

Bez rosy a deště: Sklízejte zdravé, dobře vyvinuté rostliny v době, až po ránu oschnou. Za deště na to rovnou zapomeňte, riskujete ztrátu barev a zkázu plísněmi.

Půvabný věnec, který uvázala Zdena Gebrová z Plavska, je milou vzpomínkou na rozkvetlé máky a zlaté obilí.

Nářadí: Pro menší počet stonků stačí zahradnické nůžky nebo nožík, při větším množství poslouží ostrý srp.

Snopečky: Stonky zbavte listů a rostliny svazujte nejlépe přímo na místě.

Přirozené teplo: Tradičním způsobem je sušení na vzduchu a v teple.

Vhodné prostředí: Svazky co nejrychleji zavěste květy dolů na drát nebo šňůru nataženou v tmavé, suché místnosti s dobrou cirkulací vzduchu. Na sluníčku rostliny sice dobře a rychle schnou, ale jejich barvy mohou vyblednou

Víte, že mezi nejlepší pomocníky zahrádkáře patří žížaly?

Čím více žížal, tím větší pěstitelské úspěchy. Tato přímá úměra platí na každé zahradě! Žížaly půdu provzdušňují, hnojí, díky nim lépe přijímá vláhu. Dokonce nás pomáhají chránit proti povodním...

Dokonalý koloběh, kdy ze všech odumřelých zbytků vznikne podklad pro nový život, závisí na armádě rozkladačů. I když se o konečný rozklad starají především mikroorganismy, bez velkých pomocníků, jakými jsou žížaly, by se proces neobešel. Nevybíravé žížaly konzumují veškeré organické zbytky, natráví je a předají dál. A k trusu přidají látky, které mají pro pěstitele cenu zlata – například huminové kyseliny. To ale není vše.

Žížaly, především velké žížaly obecné, svým neúnavným cestováním půdu provzdušňují. Chodbičkami ji provrtávají až do hloubky dvou metrů a umožňují tak přístup vzduchu i vody do spodních vrstev půdy. Často necestují s prázdnou, ale pod povrch půdy zatahují listy i zbytky trávy, aby je tam v klidu strávily. Uklízejí tak a půdu obohacují. (Pokud na záhon rozhodíme tenkou vrstvu posečené trávy, žížaly se na ni vrhnou a záhon pěkně nakypří).

Jak žížaly podpořit?

Stačí jim neškodit, tedy především nepoužívat chemické pesticidy. A pokud naše půda není tuze jílovitá, využívat metody zahradničení bez rytí. Když na záhony naklademe na podzim vrstvu kompostu a listí, žížaly půdu provzdušní za nás, a to mnohem ohleduplněji a dokonaleji, nežli to umí rýč. Nesmíme ji však sešlapávat.

Žížaly v zahradním kompostu

Pokud kompost prochází horkou fází, kdy teplota stoupá nad 60°C, musí se žížaly stáhnout, ale jakmile hmota trochu zchladne, nastěhují se zpět. A drobné žížaly hnojní, které se pohybují spíše ve vrchní vrstvě opadanky nežli v půdě a jsou hojným osazenstvem kompostů, dobře snášejí i vyšší teploty. Tráví i množí se rychleji, nežli půdní žížaly obecné, a rychle zpracovávají zbytky. Žížalám se nemusíme bát předkládat nakažené ovoce a zeleninu – rozkladači si v přírodě nemohou vybírat, jejich trávicí systém si poradí se vším, přičemž pro nás škodlivé bakterie a plísně dovedou žížaly svými enzymy dokonce zneškodnit.

Žížalový v domácím kompostéru

Schopností žížal velmi rychle proměnit organické zbytky na vynikající hnojivo se využívá i ve speciálních kompostérech pro žížaly. Lze je zakoupit nebo doma vyrobit, nejpraktičtější jsou s více patry – žížaly se postupně stěhují vzhůru za potravou. Nejčastěji se takto chovají žížaly kalifornské, extra výkonné hybridní žížaly, které vyžadují stálou pokojovou teplotu. Využít můžeme i naše původní žížaly hnojní. Všechny žížaly potřebují stálý přísun zbytků z kuchyně, trochu kompostu pro zabydlení, dostatek vzduchu a přiměřenou vlhkost (perforovanými podlážkami odtéká přebytečná voda, která je také výborným hnojivem). Žížalový kompostér může stát i na chodbě, nijak nezapáchá.

Jak se žížaly rozmnožují?

Dvě žížaly, hermafroditi, se k sobě láskyplně přitisknou a vymění si váčky se spermiemi. Pak každá vytvoří kolem opasku, ztlustlé střední části těla, slizovitý prstenec. Do něj vloží vajíčko i spermie, které je oplodní. Pak prstenec svlékne, jeho okraje se sevřou a vzniklý kokon chrání vyvíjející se vajíčko do doby, než se z něj stane žížala. Jedna žížala naklade několik set kokonů - žížaly se musí množit rychle, pochutnává si na nich kdekdo.

Je pravda, že pokud žížala přijde o svou zadní část, ležící za opaskem, přední doroste. Nikoli část zadní, žížala má sice úžasnou regenerační schopnost, ale dvě z jedné takto nevzniknou (na rozdíl třeba od ploštěnky, která doroste z každého kousku, i kdyby byla rozčtvrcená).

Zajímavosti z žížalího světa

• V Austrálii žije veležížala obrovská, dlouhá až 3 metry. Její lomození pod zemí je údajně slyšet i nad zemským povrchem. Jiné jihoasijské veležížaly žijí dokonce ve stále vlhkých pralesích na stromech. (Stejně jako naše žížaly patří do kmenu kroužkovců a třídy máloštětinatců).
• Žížaly nás chrání proti povodním. Pokud je v půdě přirozený počet žížal, je hustě protkána jejich chodbičkami a mnohem lépe vstřebává vodu. Za přívalových dešťů vylézají dešťovky na povrch půdy, aby se neutopily, a čerstvé otvůrky, které vytvořily, ihned odvádějí vodu do hloubi země. Na betonem zakryté, ani na příliš utužené nebo pesticidy zamořené orné půdě nám však pomoci nemohou.

Zahradničit můžete i bez rytí

Příroda nezná rýč, a přesto v ní vše roste, kvete a plodí. To inspirovalo vynalézavé zahradníky. Zahradničení bez rytí má v kvalitních a lehkých půdách velmi dobré výsledky.

Zahradničení bez rytí má i kromě úspory času a námahy i jiné výhody. Rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a i když má půdu provzdušnit, zároveň dochází k jejímu udusání stává se příliš kompaktní.  Aby záhony neovládnul plevel, vyžaduje však zásobu kompostu a mulčovacího materiálu. (K pletí je pak nejvhodnější plecí očko nebo břitvová motyčka, kterými plevelu podseknete kořeny, ale půdu nneobracíte. Plevel můžete vytáhnout, nebo ho za suchého dne i ponechat na místě). Záhony bez rytí také nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě - tu je nejdříve nutné vylehčit.

Příprava netradičních záhonů

• Na podzim je záhony určené k zahradničení bez rytí zbavit plevelů – například rycími vidlemi. Snazší práce bude na plochách, které od jara do podzimu ležely pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
• Záhony je vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokrývány.
• Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
• Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, na kterém budete přivážet mulčovací materiál.

Mulčování místo rytí

Kdo zahradničí bez rytí, záhony na podzim nezryje, ale poklade přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou krmi vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy – zeminu tak provzdušní i obohatí o množství živin. Lehké půdy, pro které je pěstování bez rytí obzvlášť vhodné, pokryjte vrstvou kompostu znovu na jaře (a pokud ho nemáte dostatek, tak pouze na jaře - z těchto půd se živiny rychle odplavují pryč).

Mulčovací vrstva půdu také chrání před vysycháním a výkyvy teplot, daří se pod ní prospěšným půdním mikroorganismům. Prudké deště nenaruší její strukturu a nebudou vyplavovat živiny. Na jaře lze na podzim nemulčovaný povrch rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.

Vrstvený záhon

Variantou klasického zahradničení bez rytí je záhon po podzimním vypletí poklást lepenkou nebo nepotištěným papírem, který se pokropí a důkladně namočí. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách, až bude peřinka na půdě vysoká přibližně 15 cm. Přes zimu zetlí a na jaře bude připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a vše lze zopakovat.

Mulčování kůrou, štěpkou, trávou, štěrkem: pěkné záhony a méně pletí

Mulč brání v růstu plevelům, udržuje v půdě vlhkost, chrání ji před výkyvy teplot, prospívá užitečným půdním mikroorganismům. Šetří váš čas, vodu na zálivku, půdu uchovává kyprou a zdravou.

Dekorativní kůra

Kůra patří mezi nejčastější druhy mulče v okrasných zahradách, mulčují se jí dřeviny i trvalky. K bujně rostoucím dřevinám volíme hrubou frakci, do trvalek je vhodnější jemněji podrcená kůra. Materiál vždy odebíráme z dobře ověřených zdrojů, což poznáme třeba tak, že kvalitní kůrový mulč nádherně voní. Kůra by měla být ošetřená propařením, které odstraní zárodky chorob a škůdců. Neošetřená kůra totiž může na záhonu nadělat více škody než užitku: plísně a ostatní patogeny na sebe nenechají dlouho čekat a z kůry se začnou přesouvat i na keře a květiny.

Kůrou nešetřete

Aby vrstva mulče plnila funkci a držela záhon v bezplevelném stavu, je potřeba vytvořit alespoň patnácticentimetrovou vrstvu. Kůra je organický materiál a vlivem klimatických podmínek se postupně rozkládá, čímž se její vrstva snižuje. Obohacuje však půdu zároveň o cenný humus, takže vniveč nepřijde. Pravidelně bychom proto měli kůru přisypávat a udržovat požadovanou výšku. Často kůru používáme ve spojení s černou netkanou textilií, kterou pokryjeme povrch záhonu a teprve pak nasypeme mulč. Textilie bezpečně zamezí prorůstání plevelů, takže nepotřebujeme tolik kůry, hodí se zejména mezi keře, kdežto v trvalkovém záhonu je lepší mít pouze vrstvu mulče.

Praktická štěpka

Štěpkovače patří mezi šikovné zahradní pomocníky. Pořezané větve stromů a keřů můžeme okamžitě zpracovat na jemnou drť, kterou lze použít stejně jako kůru. Štěpkování patří mezi skvělé recyklační ekologické metody. Nemusíme sušit a pálit větve, případně je vyhazovat do odpadu. Štěpka stejně jako kůra podléhá rozkladu a její vrstvu je potřeba doplňovat. Používáme ji v sadu, k okrasným stromům a keřovým skupinám, hodí se všude tam, kde nezáleží tolik na kráse mulčované plochy (na malý záhonek do předzahrádky zvolíme raději kůru).

Posečená tráva

Nadrobno posekaná tráva redukuje prorůstání i vytrvalých plevelů poměrně spolehlivě, používáme ji především na zeleninové záhony. Používáme-li lehký, vzdušný a kyprý materiál, může být nastýlka silná 2–3 cm. U těžkého, kompaktnějšího materiálu, jako je například nadrobno posekaná tráva, stačí jen tenká vrstva kolem 1 cm. Pod příliš silnou vrstvou mulče by měly půdní organismy málo vzduchu a vrstva nastýlky by mohla zahnívat. Vzniklé látky, které se deštěm dostanou ke kořenům rostlin, by pak brzdily jejich růst. Tenká vrstva nastýlky však poměrně rychle zetlí, takže ji musíme obnovovat. Podobně lze využít i slámu.

Trvanlivý štěrk

Vlastně mezi mulčovací materiály nepatří, ale hodí se do skalek, výsadeb bylin a teplomilných rostlin, kde působí čistě a rostliny v něm pěkně vyniknou. Navíc akumuluje teplo, což rostlinám svědčí. Štěrkový kryt velmi spolehlivě zabraňuje prorůstání plevelů a dobře odvádí od rostlin vlhkost, kterou mnoho skalniček a středomořských rostlin nesnáší. Štěrk je vhodné pokládat po výsadbě rostlin na drenážované záhony ve výšce alespoň 6 cm. Mezi štěrk a propustný substrát můžeme položit vrstvu netkané textilie, pak se pěstované rostliny nemohou samy rozrůstat, ale šanci nemá ani plevel. Ten, který se uchytí z navátých semínek, snadno vyškubneme.  

Ohleduplný zahradník podzimní úklid nepřehání

Kdo myslí na živé tvory, kteří s námi sdílí zahradu, uklízí s rozvahou. Dokonale ostříhaná plocha, na které jinovatka nemá co zdobit, bývá navíc v zimě smutná...

Podzimní dar stromů

Listí ovocných stromů napadené chorobami je samozřejmě nutné likvidovat. Můžeme ho usušené a přetříděné spálit (abychom nezahubili i živočichy v něm přebývající), nebo kompostovat v perforovaných pytlích či ve speciálním kompostu zasypané zeminou několik let, aby se z nich choroba nemohla opět šířit. Ale na listí stromů zdravých je možno pohlížet nejen jako na každoroční podnět k úklidu, ale i jako na dar. Poslouží jako poduška chránící rostliny proti mrazu, materiál k výrobě kvalitní listovky, i jako útočiště pro mnoho našich pomocníků na zahradě.

Kupka listí, užitečná peřina

Před mrazem se musí schovat ježci, ještěrky, ropuchy i užovky, tedy obyvatelé zahrady, kteří nám celé léto pomáhali regulovat stavy hmyzu a dalších bezobratlých včetně invazivních plzáků. Hledají skrýše v kompostu, ve skulinách v zemi, mezi dřevem i kameny.

• Pokud překryjeme volně přístupný kompost silnou vrstvou listí, bude ochrana spícího ježka či užovky dokonalá.
• A pokud používáme jen malý kompostér, poslouží i samotná, dostatečně velká kupa listí, svrchu překrytá vrstvou dřeva (klacků, větví, trouchnivých polen), nejlépe v blízkosti větších keřů či přímo pod nimi. Zde najdou útočiště i zimující čmeláci, motýli a další vítaní hosté.

Na jaře můžeme částečně rozložené listí použít jako mulč, nebo počkat ještě do dalšího roku, až z něj přírodní procesy vyrobí kvalitní listovku. Tu pěstitelé často získávají i kompostováním listí ve velkých drátěných koších nebo podobně vzdušných ohradách. Pokud do nich umožním přístup zvířatům hledajícím úkryt na zimu, budou užitečné dvojnásob.

Jak (ne)uklízet?

Na porostech cibulovin je listí lepší nechat do jara ležet. Poslouží jako přirozená ochrana, podobně je tomu i v přírodě. Pod okrasnými stromy můžeme (i v kombinaci s cibulovinami) pěstovat přímo takové trvalky, které listí ochotně pohltí a jen jim prospěje. Efektní a na údržbu nenáročné jsou podsadby z kapradin, bohyšek, čechrav, jedlé a aromatické čechřice či máty, dlužich, hluchavek, mahonie či kakostů. Spadané listí se mezi těmito rostlinami na pohled ztratí, ale o to více jim bude užitečné. Slouží jako zimní ochrana kořenů a mulč udržující vláhu. Časem se rozloží a rostlinám poskytne blahodárný humus. A tento přirozeně mulčovaný trvalkový záhon je zároveň ideálním zimním útočištěm pro užitečný hmyz. Trvalky můžeme dle potřeby prostříhat až na jaře.

Stará dobrá stařina

Nechat kousek otavy z květinové louky neposečené až do jara není prohřešek proti pořádku, ale pomoc užitečným tvorům. S oblibou v ní zimují slunéčka (můžeme do ní umístit i přezimovací domečky, viz níže), i další užitečný hmyz (čmeláčí královny, na kterých závisí pokračování rodu, střevlíci, drabčíci, škvoři aj.). Ptáci se živí semeny trav, bodláků a plevelů, které zde nacházejí. Na jaře je starý porost i s novou rostoucí trávou ideální posíci ostrou kosou.

Bezpečný zimní domov pro velké i malé živé tvory vznikne i z obyčejné kupy trávy. Dlouhá stébla se nesléhají a nehnijí tolik, jako krátká travička ze sekačky. Přesto neuškodí je provzdušnit listím, slámou, větvičkami. Na jednoduché alternativě kompostu i vyvýšeného záhonu můžeme v kapsách naplněných kompostem dokonce pěstovat cukety, patisony, okurky, dýně… Když úrodu sklidíme a ještě přihodíme peřinu z listí, poslouží opět jako zimní domov živočichů.

Záhony, prostřený stůl i v zimě

Trvalkové záhony, u kterých je to možné, můžeme dle potřeby sestříhnout a upravit až na jaře.

• Porosty schovají před zimou užitečné tvory, jakými jsou pavouci, svinky, rozmanití brouci.
• Semena dají potravu ptákům.

A i suché rostliny zimní zahradu zpestří. Při příchodu silných mrazů je můžeme přehodit slámou nebo chvojím, aniž by byly ostříhané – středy rostlin jsou pak chráněny ještě lépe.

Trsy okrasných trav je na podzim zcela nevhodné seřezávat nejen kvůli tomu, že poskytnou ochranu beruškám a další drobotině, ale i kvůli úspěšnému přezimování jich samotných. Po sestřihnutí by se k jejich srdéčku dostala voda, která je v kombinaci s chladem může zahubit. Suchá stébla naopak slouží jako ochrana, která vypadá pěkně, zvláště když ji postříbří jinovatka. Na semenech si pochutnají ptáci. Traviny seřezáváme až na jaře. Pokud se trsy vysokých trav příliš rozklesnou, můžeme je svázat.

Odpočívajcí záhony

I záhony po letničkách a zelenině je možné ponechat do jara téměř bez zásahu, přikryté vrstvou kompostu, listí nebo trávy. Na jaře se pouze prokypří vidlemi a zbaví případného plevele. Zahradničení bez rytí je zcela jiný přístup, než klasická podzimní orba. Nehodí do těžkých jílovitých půd, ale jinde má dobré výsledky. Při hlubokém rytí sice možná zahubíme část slimáčích vajíček, ale ublížíme také všem mikroorganismům, které jsou pro zdraví půdy zásadní. Vystavení odkryté půdy mrazu a větru je něco, co příroda nezná. A kromě úrodnosti a zdraví půdy prospívá tento postup mnoha drobným užitečným tvorům, pro které jsou uklizené, holé záhony nehostinnou pustinou. 

Teplo domova, teplo kompostu

Kvalitní kompost je nejen základ rozumného hospodaření na zahradě, protože nám zdarma dává kvalitní hnojivo z odpadu, ale poskytuje i zimní útočiště tvorům, kteří se potřebují schovat před mrazem. S oblibou se pod něj zahrabávají ježci i užitečné užovky. Musíme jim však umožnit přístup – vzdušná ohrádka je opět výhodná dvojnásob, pro naše pomocníky i pro provzdušnění kompostovaného materiálu.

Větve v koutě

Co s prořezanými větvemi? Pálit je venku na kupě a „uklízet „ tak zahradu je velká škoda. Dřevo, které nepotřebujeme štěpkovat nebo sušit na topení doma, může mít další využití, které nás nestojí žádnou práci. Kupa větví v zarostlém koutě zahrady je pro naše pomocníky, především pro plazy, lasičky, ale i ježky a hmyz, velmi cenným útočištěm v létě i v zimě. (Lasičky i v zimě neúnavně pronásledují hraboše a hryzce v podzemních norách! Denní úkryt hledají v kůlně nebo prostorné hromadě dřeva) Ideální je kupa klestí v kombinaci s listím, starou trávou či většími větvemi a špalky, které jsou již trouchnivé. (Trouchnivým dřevem se živí larvy mnohých užitečných brouků).

Bezpečí mezi kameny

Ještěrky, slepýši, užovky i ropuchy rády zalézají do skulin mezi kameny. Suchá zídka částečně vyplněná trouchnivým dřevem je pro ně bydlení snů. Poslouží však i obyčejná kupa kamení, ideálně v kombinaci s trochou starého dřeva a listovou peřinou a kupkou klestí. Pokud však kameny nemáme, plazi se na zimu rádi schovají i v kupě klestí a kompostu. Kameny vyhledávají především na jaře a v létě, kdy je láká akumulované teplo.

Jak spí?

Ježek

Pro ježky jsou rájem zahrady, kde naleznou snadno přístupný kompost a větší kupku dříví a listí, pod kterou se mohou zahrabat. Potřebují také prostupné ploty (živé, nebo s alespoň 10 cm mezerou od země). Do kompostu nebo pod velkou kupu listí pod keřem jim dokonce můžeme zabudovat malé dřevěné domky na spaní. Měly by mít rozměry alespoň 20x30x20 cm a být opatřeny větrací rourou. Před částečně zahrnutý a listím zasypaný vchod můžeme připravit lákací pamlsek (kousek libového masa, granule pro psy). Když se ježek ubytuje a hrozí silné mrazy, můžeme ještě přihodit várku listí.

Dobře vykrmený ježek se uloží k zimnímu spánku, když podle klesající teploty usoudí, že nastal čas. Jeho tělesná teplota pozvolna klesne až na 5 °C, všechny vnitřní pochody se sníží na minimum. Přesto se na jaře vzbudí hubený a vyhládlý. Mládě, které se nestihlo dostatečně vykrmit a váží ještě v říjnu méně než 400 g, zimu pravděpodobně nepřežije. Odbornou pomoc mu poskytnou záchranné stanice pro handicapované živočichy. Stanici nejblíže svému bydlišti naleznete například na mapě: www.zvirevnouzi.cz.

Slunéčko a spol

Ohromné množství mšic zkonzumují nejen dospělá slunéčka, ale i jejich larvy. Vykrmená larva se v létě zakuklí a vylíhne se beruška. Teprve když úspěšně přezimuje, bude se v dalším roce moci rozmnožovat! Pokud tyto skvělé pomocníky na zahradě chceme, je tedy třeba jim s přečkáním zimy pomoci.

Slunéčko zimuje ve stavu strnulosti, ve kterém nevadí chlad ani absence potravy. Mráz a vlhko však nepřežije. Berušky proto na podzim zalézají do skulin pod kameny a staré pařezy, pod podušky mechu i starou trávu. Na zahradě najdou vhodnou skrýš i pod mulčem na záhonech.

Slunéčkům můžeme připravit přezimovací domečky. Postačí malé či větší dřevěné krabičky vyplněné senem nebo suchým mechem, které mají na spodu jedné strany přibližně centimetr vysokou škvírku jako vchod. Domečky pak rozmístíme pod stromy a keře do listí, do trvalkových záhonů s mulčem, do stařiny.

Berušky i další užitečné druhy hmyzu (zlatoočky, včely samotářky, pestřenky aj), mohou zimovat i v „hotelech pro hmyz“, které slouží i k jejich rozmnožování. Tyto zastřešené stavby ze dřeva i jiných materiálů, jejichž části jsou vyplněny slámou, navrtanými špalky, dutými stébly rákosu i trav, kousky dřeva, zbytky větviček apod., na zahradách přátelských k přírodě stále přibývají. I tato útočiště můžeme před příchodem mrazů opatřit vzdušnou pokrývkou z listí nebo slámy.

Zlatoočka

Larvy něžných zlatooček zkonzumují ohromné množství mšic a dalšího savého hmyzu (od vylíhnutí do zakuklení až 500 kusů!). K úspěšnému přezimování potřebují suché místo, stahují se proto na půdy a do kůlen. Důkladný úklid kůlny či zahradního domku v průběhu zimy jim proto může být osudný. Na přístupné místo pod střechu či přístřešek jim můžeme připravit i domeček, který využijí jak k přezimování, tak k rozmnožování. Ideální je bednička naplněná suchou slámou seno senem, s mnoha úzkými otvory. Zlatoočky přitahuje červená barva, domeček proto může mít veselý vzhled.

Ještěrky, slepýši, užovky

Plazi si na rozdíl od savců a ptáků neudržují stálou tělesnou teplotu a stav strnulosti bez příjmu potravy pro ně není až tak rizikovým obdobím, nemusí se před ním vykrmit jako ježek. Ale i pro ně platí, že musí nalézt bezmrazé místo, promrznutí těla nepřežijí. Na troše zahradního „nepořádku“ proto závisí jejich život. Užovky rády zimují pohromadě v propletených hadích klubkách, ještěrky spí samostatně nebo v párech.

Jak přestěhovat svinky?

Svinky a stínky, drobní suchozemští korýši, pobíhají po povrchu půdy a konzumují tlející rostliny a mrtvé živočichy. Přispívají tak ke koloběhu živin, obohacují půdu. Jsou aktivní v noci, přes den se schovávají pod kameny, dřevem, kůrou, listím. Přežívat mohou pouze na vlhkých místech, na slunci jejich tělo vyschne. Svinky a stínky žijí obvykle dva až tři roky, i ony se proto musí před zimou schovat. Někdy se stane, že je místo kupy listí naláká temný sklep a začnou hodovat na ovoci. Pokud se tak stane, můžeme je snadno přemístit. Pokud položíme rozkrájené jablko pod velký hliněný květináč, pod jehož okrajem zůstaly škvíry tak akorát pro malá těla svinek a stínek, shromáždí se jich v tomto sladkém úkrytu velké množství a můžeme je jednoduše přenést na kompost nebo do lesa. Na ostatní zásoby ovoce lze také dočasně svítit, což pomůže světloplachá zvířátka zahnat do květináče.