Řez ovocných stromů

Řez ovocných stromů

Aby byly zdravé a po dlouhá léta bohatě plodily, vyžadují ovocné stromy pravidelný řez. Důležité je však vhodné načasování i provedení. Jak správně postupovat?

Vytvořit a udržovat optimální tvar koruny je při pěstování ovocných dřevin velmi důležité. Ovšem řez vyvolává mnoho otázek a řada začínajících pěstitelů si neví rady, jak a kdy prořezávat. Je pravda, že každý druh stromu vyžaduje trochu jiný přístup a případně i načasování. Ovšem při dodržování celkem jednoduchých zásad a postupu dle nákresů by se měl úspěchu dočkat každý, byť méně zkušený pěstitel.

Zákrsek nebo vysokokmen?

Mnoho pěstitelů dnes dává přednost ovocným stromům nízkých tvarů s malými korunami na zakrslých podnožích. Takový tvar umožní optimální pronikání světla, které je nepostradatelné pro tvorbu pupenů i pro růst a vybarvení plodů. Malý stromek je také méně náročný na prostor, na výživu i sklizeň než strom s rozložitou korunou, a také na pozdější údržbu. Abychom dokázali takový stromek vypěstovat, je nutné jej v prvních čtyřech až šesti letech tvarovat řezem výchovným. V následujících letech pak musíme udržovacím a obnovovacím řezem zajistit rovnováhu mezi růstem a plodností. Neřezaný stromek se totiž rychle vyčerpává a střídavá plodnost se stane trvalým jevem. 

 

Na druhou stranu má však zákrsek menší životnost a neplní v zahradě estetickou a zastiňovaní funkci vysokých stromů. Ty se navíc na slunce „dosáhnou“ například i přes stín vyšší zdi, která by malé zákrsky zcela utopila ve stínu. I polokmeny a dokonce vysokokmeny mohou mít proto na prostornější zahradě své místo.

Vděčné jádroviny

Hrušně a především jabloně patří mezi nejoblíbenější a nejčastěji pěstované ovocné stromy. Pokud vyberete vhodné odrůdy, porostou i ve vyšších nadmořských výškách, budou odolné a relativně nenáročné. Bez pravidelného řez se však jejich plodnost časem sníží a neprosvětlená koruna bude nahrávat chorobám. Kromě výběru vhodného stanoviště je proto řez jednou z podmínek nejen dobré úrody, ale i zdraví stromů.

 

Po výsadbě jabloně i hrušně stříháme vždy na jaře před rašením. Korunka stromu má mít terminální výhon se čtyřmi hlavními kosterními větvemi.

Po výsadbě jabloně i hrušně stříháme vždy na jaře před rašením. Korunka stromu má mít terminální výhon se čtyřmi hlavními kosterními větvemi.

  • Všechny přebytečné a nevhodně rostoucí výhony hladce odřízneme na větevní kroužek.
  • Základní boční výhony zkrátíme na 4–6 pupenů, volíme výhony směřující ven z koruny. Po zakrácení by měly být konce bočních větví v jedné rovině.
  • Nakonec zkrátíme terminál tak, aby převyšoval boční ramena asi o 10 cm – zkracujeme ho na pupen stojící nad místem posledního zkrácení, čímž dosáhneme rovného růstu.

Pokud mají jabloně a hrušně druhým rokem krátké přírůstky, snažíme se je povzbudit do vzrůstu hlubokým zakrácením do dvouletého dřeva na vyvinuté pupeny.

U dobře rostoucích stromků zakrátíme boční výhony do jedné roviny a odstraníme všechny konkurenční výhony a všechny výhony rostoucí dovnitř.
Obrostové větve delší než 30 cm vyrůstající z kosterních větví zkrátíme asi o čtvrtinu.

Náročné meruňky a broskvoně

Zatímco jabloně lze s úspěchem pěstovat prakticky kdekoli, meruňky a ještě více broskvoně jsou strom choulostivější a vyžadují mírné klima. Ovšem při výběru vhodného stanoviště je možné je pěstovat i v podhůří.

Ani meruňky a broskvoně se neobejdou bez prořezávky. Pro dosažení optimální plodnosti byly lety vypracovány postupy šité přímo těmto druhům stromů na míru. Již na počátku pěstování je třeba zvolit jeden z možných tvarů koruny:

  • Stromky meruněk můžeme pěstovat jako volně rostoucí koruny s centrální osou.
  • Oblíbené jsou kotlovité koruny bez středního terminálu se 3–4 výhony kosterních větví.

Zapěstování kotlovité koruny zákrsku s výškou kmene 60–80 cm má značné výhody. Takový tvar meruňky se snadno ošetřuje, ovoce můžeme pohodlně sklízet ze země a do koruny proniká více slunce, což se samozřejmě projeví na vyšší kvalitě plodů. Proto také v srpnu odstraňujeme letním řezem konkurenční letorosty, které zahušťují vnitřní část koruny.

I při pěstování volně rostoucí koruny při jarními řezu zachováme po obvodu 3–4 výhony a jeden terminál, který by měl postranní výhony převyšovat o 15–20 cm. Postranní výhony zakrátíme do jedné roviny na pupeny směřující ven z korunky.

Aby byl dále zajištěn dostatečný počet plodonosných větví, je třeba meruňky a broskvoně pravidelně na jaře prořezávat a v létě letorosty zaštipovat. Jinak by vytvořily příliš dlouhé větvě, které by plodily pouze na konci a ještě navíc byly náchylné k rozlomení. Jak tuto udržovací péči provádět se dočtete v článku Řez meruněk: Šittův řez zajistí bohatou úrodu. 

Sladké třešně a šťavnaté višně

Třešně a višně patří, narozdíl od meruňek, k nenáročným peckovinám. I prořezávky vyžadují méně, třešně dokonce příliš hluboký řez a přísné tvarování nesnášejí. Při výsadbě a následném výchovném řezu můžeme postupovat stejně, jako u jádrovin, později však odstraňujeme konkurenční výhony, zakracujeme kosterní větve do jedné roviny, vystříháváme přebytečné výhony a v době vegetace letorosty zahušťující korunu.

 

Pokud je třeba korunu třešně prosvětlit a strom tak ozdravit, je osvědčeným postupemZahnův řez. 
Tuto metodu řezu můžeme uplatnit u všech peckovin tedy u třešní, višní i slivoní. Nehrozí při něm větší výskyt klejotoku a odumírání větví, hojení řezných ran je rychlejší a zlepší se celkový zdravotní stav stromů. 

  • Je třeba dodržet zásadu, že boční větve nebudou silnější než polovina průměru hlavní osy kmene po rozvětvení.
  • Nevhodné větve zkrátíme řezem na delší oslabeně aktivní čípky, což jsou různě dlouhé větve.
  • Řezem potlačené větve (čípky) převedou růst na vybrané větve, které během 2–3 let zesílí natolik, že se vyrovnají ostatním větvím v koruně.
  • Na tento řez je u peckovin čas na počátku kvetení. Řezné rány zahladíme nožem a zatřeme štěpařským voskem nebo stromovým balzámem či latexem.

Vpravo je vyobrazený stejný strom slivoně po třech letech, kdy se poměr síly mezi sestřiženými větvemi (čípky) změnil ve prospěch vybraných větví, které jsou silnější. Pokud vybrané větve zesílily natolik, že jsou alespoň dvojnásobně silné než oslabené sestřižené větve (čípky), můžeme je odstranit v místě, které naznačuje kresba.

Podrobné pokyny pro výchovný řez peckovin, o péči o převisle rostoucí odrůdy višní či tvoření pyramidální koruny vhodné do malých zahrad naleznete v článku 

Jak prořezávat jabloně a hrušně

Jabloně patří mezi nejoblíbenější a nejvděčnější ovocné stromy. Hrušně se dnes pěstují méně často, ale i ony poskytují jedinečné ovoce. Jak jádroviny prořezávat, aby dobře plodily a prospívaly po mnoho let?

stromek s optimálně tvarovanou, prosvětlenou korunou, je nutné jej v prvních čtyřech až šesti letech tvarovat řezem výchovným. V následujících letech pak musíme udržovacím a obnovovacím řezem zajistit rovnováhu mezi růstem a plodností. Neřezaný stromek se totiž rychle vyčerpává a střídavá plodnost se stane trvalým jevem.

Pravidla pro prořezávání jádrovin

Po výsadbě jabloně i hrušně stříháme vždy na jaře před rašením. Korunka stromu má mít terminální výhon se čtyřmi hlavními kosterními větvemi.

  • Všechny přebytečné a nevhodně rostoucí výhony hladce odřízneme na větevní kroužek.
  • Základní boční výhony zkrátíme na 4–6 pupenů, volíme výhony směřující ven z koruny. Po zakrácení by měly být konce bočních větví v jedné rovině.
  • Nakonec zkrátíme terminál tak, aby převyšoval boční ramena asi o 10 cm – zkracujeme ho na pupen stojící nad místem posledního zkrácení, čímž dosáhneme rovného růstu.

Zejména u některých odrůd hrušní rostou boční výhony v příliš ostrém úhlu nasazení. V tomto případě krátíme nejvyšší silné výhony na 2–3 pupeny. Na obrázku je srovnání stromku hrušně před a po řezu. 

Pokud mají jabloně a hrušně druhým rokem krátké přírůstky, snažíme se je povzbudit do vzrůstu hlubokým zakrácením do dvouletého dřeva na vyvinuté pupeny.

U dobře rostoucích stromků zakrátíme boční výhony do jedné roviny a odstraníme všechny konkurenční výhony a všechny výhony rostoucí dovnitř.
Obrostové větve delší než 30 cm vyrůstající z kosterních větví zkrátíme asi o čtvrtinu

Výchovný řez ve třetím a čtvrtém roce

Třetí a čtvrtý rok po výsadbě volíme v principu stejný postup jako v předešlém roce. Výhony ramen zkrátíme asi o třetinu, terminál zůstává vyšší asi o 15 cm.

Ve čtvrtém roce již necháváme obrostové větve delší, abychom příliš neoddalovali nástup plodnosti stromu.

 

S nastupující plodností stromků (u slabých podnoží ve 4. roce, u středně vzrůstných nejpozději v 6. roce) končí období výchovného řezu a přecházíme na řez udržovací. V tomto období je také u většiny odrůd jabloní i hrušní dostatečně zapěstovaný základ prvního patra a můžeme začít zakládat druhé patro. Druhé patro tvarujeme zhruba ve vzdálenost 60–80 cm od nejhořejší kosterní větve prvního.

Udržovací řez

 

Jabloně potřebují průklest častěji než hrušně. Určujícím ukazatelem pro uplatnění udržovacího řezu je, když délka jednoletých přírůstků klesne pod 30 cm.

Tímto řezem bychom měli zajistit optimální poměr mezi růstem a plodností, což je předpokladem stálé, vysoké a kvalitní sklizně. Čas pro udržovací řez je v době vegetačního klidu (koncem února nebo počátkem března) každoročně nebo ve víceletých obdobích, záleží na druhu, odrůdě a stáří stromu.

  • Na počátku období udržovacího řezu provedeme průklest a zakrácení příliš dlouhých a konkurenčních výhonů patra.

  • Při průklestu odstraňujeme všechny větve, které rostou do koruny, rovnoběžně blízko sebe, křížem přes sebe i větve suché a poškozené.
  • Pokud letorosty na kosterních větvích slabšího růstu směřují z koruny ven a mají dost místa, nezkracujeme je.


Na lepší obrůstání větví plodonosným dřevem a tím pádem i větší násadu plodů má vliv i poloha větví. K tomu není nutný řez, stačí ohýbání větví do vodorovné polohy, což zmírní přívod živných šťáv do vrcholů a tím je omezen bujný růst, ve větvích se hromadí asimiláty, které ovlivňují přeměnu růstových pupenů na květní. 

Při hlubokém seříznutí koruny vyroste výhonů méně, ale jsou silnější a delší. Na silně seříznutých kosterních větvích musíme zachovat několik menších větví (tzv. tažné větve), které posilují tvorbu asimilátů a proud živin udržuje seříznuté větve při životě. Tažné větve odstraníme až v době, kdy se na nových výhonech vytvoří dostatečná listová plocha.

Při středně hlubokém seříznutí koruny se vytvoří více výhonů. Čím méně větve zkrátíme, tím více, ale zato slabších a kratších výhonů vyroste.

Zmlazovací řez

Když začne ovocnému stromu klesat plodnost i tvorba nových výhonů, je čas na obnovovací neboli zmlazovací řez. Ten můžeme volit v různé míře.

  • Při jemném řezu zkracujeme kosterní větve do dvouletého dřeva a plodný obrost krátíme o čtvrtinu.
  • Při středně hlubokém zmlazovacím řezu zkracujeme kosterní větve do 3–4letého dřeva a plodný obrost redukujeme až o polovinu.
  • U hlubokého řezu pak větve zkracujeme do čtyřletého i staršího dřeva a plodonosný obrost redukujeme až o dvě třetiny.

 

Detailní zmlazovací řez přestárlého plodného obrostu provádíme tak, že každou větvičku zkracujeme jednotlivě. Jde o poměrně pracný postup, ale výsledek se projeví na tvorbě nového plodonosného dřeva a v konečném důsledku i na kvalitě ovoce.

 

Drobné ovoce

Také keře rybízu a angreštu je v zájmu vysoké plodnosti a také prevence proti antraknóze a dalším chorobám potřeba udržovat řezem.

  • Keře vždy vysazujeme od místa rozvětvení o 10–15 cm hlouběji, než rostly v ovocné školce. Tím se vytvoří kořeny z každého výhonu zasazeného do půdy a hlouběji zasazené keře také vytvoří rozsáhlejší kořenovou soustavu. Ta pak lépe odolá přísušku, keře lze lépe zmlazovat a jsou méně citlivé na mechanické poškození.
  • Jak u červeného a bílého, tak u černého rybízu v prvním roce po výsadbě zakrátíme jednoleté výhony na tři pupeny. Díky tomuto řezu vyrostou silné výhony pro založení koruny keře.

Jak prořezávat rybíz: krok za krokem, rok po roce

Rybíz bude každoročně dávat bohatou úrodu velkých bobulí pouze při pravidelné údržbě řezem. Jak postupovat od prvního roku u rybízu červeného, bílého a černého? Jak řezem udržovat formu keřovou a stromkovou?

Účelem řezu u všech druhů rybízu je vypěstovat v prvních letech po výsadbě dobře prosvětlenou, nezahuštěnou korunu keře s pravidelně rozloženými výhony. Výchovný řez nám pak pomůže zapěstovat keř s potřebným počtem větví různého stáří. Pravidla pro řez bílého, červeného a černého rybízu se však v určitých fázích liší. Zrovna tak rozdílnou péči vyžadují rybízové keře a stromky.

Keřový tvar rybízu je nejžádanější

Většina zahrádkářů dává přednost rybízovým keřům, protože plodí pravidelně a mají větší plody, nevýhodou je poléhání výhonů zvláště u rozložitě rostoucích odrůd. Také sklizeň plodů z keřů je obtížnější, a v zahuštěném středu keře bobule na hroznech nestejně dozrávají.

Výsadba a řez v prvním roce

Keře vždy vysazujeme od místa rozvětvení o 10–15 cm hlouběji, než rostly v ovocné školce. Tím se vytvoří kořeny z každého výhonu zasazeného do půdy a hlouběji zasazené keře také vytvoří rozsáhlejší kořenovou soustavu. Ta pak lépe odolá přísušku, keře lze lépe zmlazovat a jsou méně citlivé na mechanické poškození.

Jak u červeného a bílého, tak u černého rybízu v prvním roce po výsadbě zakrátíme jednoleté výhony na tři pupeny. Díky tomuto řezu vyrostou silné výhony pro založení koruny keře.

Řez ve druhém roce

  • Ve druhém roce vybereme pět nejsilnějších a nejvhodněji postavených výhonů. Přebytečné a zvláště krátké a slabé výhony těsně u země odstřihneme.
  • Na ponechaných výhonech u rybízu nezakracujeme vrcholy, sestříhneme je jen u odrůd s malou schopností vytvářet boční větévky.
  • V červnu můžeme asi na 15 cm zkrátit boční obrost, který směřuje dovnitř keře.

Koncem třetího roku by měl mít dobře zapěstovaný keř rybízu pět jednoletých výhonů a stejný počet dvouletých a tříletých větví.

Udržovací řez

Abychom udrželi rovnovážný stav mezi růstem a plodností, je třeba přistoupit k udržovacímu řezu.

  • Každý rok po sklizni plodů (v červenci) u červeného a bílého rybízu řezem odstraníme těsně u země čtyřleté, případně pětileté větve.
  • U černého rybízu je lepší po sklizni vyřezat již tříleté větve, pokud bychom je nechali růst do čtvrtého roku, úroda by byla podstatně slabší, plody menší a méně kvalitní a hrozny kratší. Postranní obrost u černého rybízu nezakracujeme, aby se nesnížila plodnost. U tohoto rybízu je pro bohatost úrody lepší keř prosvětlovat, nežli zkracovat hlavní větve i boční obrost.

Životnost plodonosného obrostu i období plodnosti a výnosnosti keře je delší a vyšší u bílého a červeného rybízu než u rybízu černého.

Tříletý interval obnovy

Keře zmlazujeme v rozmezí dvou až tří let, abychom příliš nesnížili plodnost.

  • V následujícím roce po sklizni odřežeme třetinu nejstarších odplozených větví a místo nich ponecháme nejvhodněji postavené a nejsilnější výhony, které pak v předjaří zkrátíme o čtvrtinu.
  • Ve druhém roce odřežeme další třetinu větví a nové výhony opět zkrátíme.
  • Ve třetím roce pak odstraníme zbytek přestárlých větví a keř pak tvarujeme udržovacím řezem.

Pěstování rybízu ve stromkovém tvaru

 

Stromky rybízu je nejlepší vysadit střídavě s keři rybízu a stromky angreštu.

Tento tvar rybízu zaručuje velké, dobře vybarvené a současně dozrávající bobule a jejich snadnou sklizeň. Nevýhodou pak je nutná pevná opora kmínku, nezbytnost každoročně odstraňovat podrost podnože, meruzalky, a kratší životnost a rychlejší stárnutí rybízu, kdy se velikost bobulí i délka hroznů zmenšují.

Řez stromkového rybízu roubovaného na kmínku meruzalky zlaté je obdobný jako při tvarování angreštu. Staráme se tedy, aby korunka stromku nezhoustla. Udržovací a zmlazovací řez má za úkol udržet co nejdelší životnost stromku. Stromek rybízu, který bychom pravidelně neupravovali, předčasně stárne a odumírá. Životnost stromku je nižší než u keře a pohybuje se v rozmezí od 8 do 12 let.

Jak chránit rybíz a angrešt: antraknóza, rez, mšice, pilatky, vlnovník

Rybíz, angrešt a josta patří mezi nejzdravější a nejvděčnější ovoce. O to více zamrzí, když úrodu zlikvidují nezvaní hosté. Proti chorobám i škůdcům bobulovin je třeba včas zasáhnout a dodržovat také všechna potřebná preventivní opatření. Napadené keře budou jinak oslabené a mohou i zahynout.

Antraknóza rybízu (pakustřebka rybízová)

Toto velmi úporné onemocnění vyvolává na listech v počátku žlutozelené skvrny, později od středu hnědnoucí, nekrotizující, velké fleky. Suché listy poté předčasně, často ještě před sklizní, opadávají. Keř je nemocí velmi oslaben. Stejnou chorobou, která se šíří na jaře za vlhkého počasí, trpí angrešty, meruzalka i josta.

Ochrana

Zásadní je pečlivé odstranění opadaných infikovaných listů, které jsou zdrojem infekce. Listy je třeba zlikvidovat, aby se z nich zárodky nemoci znova nešířily.

  • Chemický postřik lze aplikovat krátce před květem, další dva jsou třeba hned po odkvětu. Mezi účinné prostředky patří například Dithane M45 či Novozir MN v koncentraci 0,3%.
  • Nejlepší prevencí je vhodný výběr lokality a udržování keřů dostatečně vzdušných.

 

Rez vejmutovková

Tato dvojbytná rez potřebuje ke svému životu dva hostitele. Jedním je borovice vejmutovka a příbuzné druhy, druhým pak především černý rybíz, ale i ostatní jeho druhy.

K infekci listů dochází v dubnu za deštivého, teplého počasí. Na líci listů se objevují žlutozelené skvrny. Od července lze na rubu listů zpozorovat nejprve kupky a poté sloupečky rezavých výtrusů. Tyto se větrem přenáší zpět na vejmutovku.

Ochrana

  • Prevencí je nepěstovat rybízy, zejména černé, v blízkosti hostitelských borovic vejmutovek. Zvláště citlivá odrůda je odrůda Öjebin.
  • Chemická ochrana je poměrně obtížná. Spočívá v opakovaných postřicích po odkvětu a v červnu, například prostředkem Beaton 25WP, po sklizni pak Baycorem 25WP.

 

Mšice rybízová, srstková, schneiderova

Mšice rybízová způsobuje na čerstvě rozvinutých listech nápadné boulovitě deformace, žlutě až červeně zbarvené. Objevují se brzy na jaře a jsou důsledkem sání škůdců. Pod náporem mšice srstkové sevrcholky mladých výhonů rybízů i angreštů se kroutí, zduřují, řapíky listů jsou pokroucené. Mšice Schneiderova vypouští na spodní listy velké množství medovice, která je i plody znečišťuje. Způsobuje také  nahlučí listů na koncích výhon. Mšice tohoto druhu jsou pokryté nápadným, bělavým voskovým povlakem

Ochrana

 

Velkou pomoc v boji proti mšicím nám nabízejí slunéčka a také jejich larvy. Pozor, abychom larvy nezaměnili za škůdce! Zlikvidují ještě více mšic, než dospělí brouci.

  • V době vegetace lze aplikovat postřik proti savým škůdcům, raději ekologicky nezávadný, například Neudosan, Biool apod. Postřik je obvykle třeba po týdnu zopakovat.
  • Chemické postřiky aplikované na jaře, ještě před rašením, ničí přezimující vajíčka všech mšic nakladená na podzim. Pro tento účel se používá například Oleoekol v 1% koncentraci.

 

Pilatky angreštová a rybízová

Zelené a žlutozelené larvy pilatky rybízové ožírají listy tak důkladně, že z nich často zbudou jen žebra. Housenky píďalky angreštové zprvu vykusují okénka v listech, později způsobují požer.

Ochrana

  • Při malém výskytu lze housenky a larvy snadno vysbírat.
  • Při velkém napadení na velkých ošetřovaných plochách lze aplikovat například Sumithion Super.

Vlnovník rybízový

Tento drobný roztoč způsobuje zvláště na černém rybízu nemalé škody tím, že napadá nerozvitá poupata, která kulovitě zduří, nerozvíjejí se, hnědnou a suché opadávají. Keř bývá vlnovníkem silně oslaben.

Ochrana

  • Brzy z jara, ještě před rašením, odstraníme poškozené pupeny, při velkém napadení i celé větve.
  • Před rašením, před květem a po sklizni ošetřujeme například prostředkem Omite 570EW.