Pěstování ve skleníku

Pěstování ve skleníku: vhodná půda a hnojení

Správná konzistence a typ půdy ovlivňují sklizeň. Rostliny pěstované ve skleníku se neobejdou ani bez pravidelného přihnojování, pokud mají přinést bohatou úrodu. Jak připravit půdu ve skleníku na začátku sezóny?

Pro skleníkové pěstování volíme nejlépe středně těžkou, hlinitou půdu. Ta je z hlediska vlastností nejlepší. Dobře na sebe váže živiny a nevysychá tak rychle jako lehká písčitá půda. Ovšem ani těžká, jílovitá půda se do skleníků nehodí. Není totiž porézní, těžko se zpracovává, ale hlavně na sebe váže velké množství vody, čímž podporuje rychlé napadání rostlin houbovými chorobami.

Hnojení ve skleníku

Při předjarní přípravě skleníku pro pěstování teplomilné zeleniny můžeme půdu zrýt a obohatit ji o důležité prvky, jako jsou dusík, fosfor, draslík a další.

Důkladně zrytou půdu ve skleníku rozhrabeme a mělce do ní zapravíme prosetý kompost. Nemáme–li dostatek tohoto materiálu, jako náhradu využijeme klasický zahradnický substrát, přičemž na skleník o velikosti 2x3 m stačí jeden až dva pytle o obsahu 50 l. Nezapomeneme důkladně rozbít hroudy.

Vhodným zdrojem živin je také nadrobno posečená, již částečně rozložená tráva, namíchaná s listím. V půdě se rozkládá a postupně uvolňuje dusíkaté sloučeniny, navíc je směs navlhlá vlivem skladování v kompostu, čímž podporuje růst mladých rostlin.

Chlévský hnůj používáme jen v proleželém stavu, nikdy ne čerstvý. Rajčata a papriky bývají citlivé na vysoký obsah dusíku, pokud je tedy půda obohacená čerstvým hnojem, často chřadnou a napadají je nejrůznější škůdci a houbové choroby. Z přehnojené půdy se navíc dusíkaté sloučeniny dostávají až do plodů, které zpracováváme kuchyňsky – taková zelenina není zdravá, vysoký obsah dusíku v ní nadměrně zatěžuje naši látkovou přeměnu.

Prodloužená sezóna

Ve skleníku můžeme pěstovat cokoliv.

• V nevytápěných sklenících začínáme s přípravou zhruba v polovině března, kdy vysejeme ředkvičky a salát. Díky brzkému výsevu pak sklízíme první úrodu již ke konci dubna.
• Půda je po této zelenině ve velmi dobrém stavu, takže do ní lze vysazovat rajčata, papriky a vysévat okurky.
• V listopadu pak ze skleníku odstraníme veškerou vegetaci.

Předpěstování sadby ve skleníku a fóliovníku: rajčata, papriky, okurky…

Sazeničky zeleniny a okrasných květin se v předjaří na okenní parapety často ani nemohou vejít. Sadbu lze předpěstovat i ve skleníku či fóliovníku, který může stát na zahradě i na balkóně.

Pro předpěstování těch druhů zeleniny, které i po vyklíčení potřebují vysokou teplotu (papriky, rajčata), je velmi vhodný vytápěný sadbovač s termostatem nebo skutečně teplý okenní parapet. Ovšem přesazené rostlinky lze v závislosti na počasí (a na choulostivosti konkrétního druhu) již v březnu přesouvat do skleníků, které jim zajistí dostatek světla. Teplo, ale nedostatek světla má na svědomí vytáhlou a nekvalitní sadbu. Pozor však na noční mrazy, které nesvědčí ani otužilejším salátům či brokolici. Ve vytápěných sklenících samozřejmě můžeme sadbu pěstovat již od semínka.

Skleník i fóliovník je důležité umístit na jižní nezastíněnou stranu zahrady, čímž zajistíme rostlinám teplo i světlo. Pokud hodláme pěstovat pouze zeleninu a nevadí nám esteticky, stačí pouze fóliovník, který je mnohem levnější. Skleník se vyplatí vybavit automatickým otvíračem oken, který pracuje na principu roztažnosti látek a zajistí dostatečné větrání. Na balkony, terasy i lodžie můžete umístit malý přenosný fóliovník, nebo miniskleník z pevného plastu.

Rajčata, papriky, petúnie

Pokud se rozhodneme pro předpěstování ve skleníku, je nutné vědět, že různé rostliny potřebují pro vzklíčení různou teplotu.

Nejen vhodná teplota, ale i dostatek světla po celou dobu předpěstování je klíčem k úspěchu.

Například petúnie potřebují ke klíčení 20–22 °C.

• Shodné požadavky mají i rajčata. Dostatek světla a větrání je podmínkou, aby rajčata narostla silná, nízká a s násadou prvního květenství ještě před výsadbou na stanoviště.
• Papriky vyžadují pro výsev teploty kolem 30 °C, pak vyklíčí do deseti dnů. Sazenice poté přesadíme do květníků po jednom nebo dvou kusech (v případě pozdější venkovní výsadby) a udržujeme je v teplotě kolem 27 °C ve dne a 18 °C v noci.

Klíčení můžeme urychlit také máčením semínek.

Teplomilné okurky

Nejvyšší teplotu vyžadují okurky salátovky (až 35 °C), pak vyklíčí během tří až pěti dnů. Při teplotách nižších vyklíčí také, ale za delší dobu.

• Semena okurek je nejlépe vysévat naplocho přímo do květníků.
• Sazenice okurek jsou náročné i na půdní teplotu, ta by měla být při výsadbě na záhony shodná s teplotou vzduchu nebo i vyšší.
• K růstu potřebují také dostatek světla, jinak jsou vytáhlé a bledé.

Výlet do království tulipánů

Krása tulipánů je oslnivá, výčet různě barevných a tvarovaných odrůd nekonečný. Odkud pocházejí a jaký je jejich příběh? A kam se vypravit, pokud chcete své oči potěšit pohledem na barevná tulipánová moře a parky zaplavené tulipánovými řekami?

Tulipány patří mezi nejpěstovanější a druhově nejbohatší cibuloviny na celém světě. Původní botanické druhy pocházejí ze západní a střední Asie (od oblastí západní Číny, přes Afghánistán, Írán, Irák až po Kavkaz), odkud se některé druhy postupně rozšířily i do jihovýchodní Evropy – na Balkán a do Řecka. Několik endemických (jinde na světě se nevyskytujících) druhů najdeme i na Kypru a Krétě. Rostou jak v nížinách, tak v horských a vysokohorských oblastech (ve výškách i přes 3600 m n. m.) na plochách s porostem stepního charakteru.

Historie stará 2000 let

Tulipány byly pěstovány již před více než dvěma tisíci lety v Číně. Velkou popularitu si získaly i na dvorech tureckých sultánů, kde se staly pro své květy, připomínající obrácené muslimské turbany, nejoblíbenějšími a nejrozšířenějšími zahradními květinami. A turečtí zahradníci je dál šlechtili.

Z Cařihradu byla semena tulipánů, jako dar sultána Suleimana, dovezena v roce 1554 francouzským diplomatem v habsburských službách Ogierem de Busbecquem do Evropy. Ten je předal botanikovi Carolu Clusiovi, který z nich v královských zahradách v Praze a ve Vídni vypěstoval první rostliny. A odtud se tulipány postupně dostávaly do všech významných zahrad západní Evropy.

Jak se Holandsko stalo královstvím tulipánů?

V roce 1593 se Clusius stal ředitelem botanické zahrady v Leidenu, kam s sebou přivezl i sbírku tulipánů; odtud se rychle rozšířily po celém Holandsku, kde byly pro jejich pěstování velmi výhodné podmínky. Hlinitopísčitá, dobře propustná půda přímořských oblastí této země se sice moc nehodí pro pěstování většiny hospodářských plodin, ovšem pro tulipány je ideální.

Tulipány byly v té době velmi žádané, ale málo rozšířené, proto byly velice drahé. U vzácných druhů a odrůd (hlavně těch žíhaných) mělo několik tulipánových cibulí cenu, za kterou se dal pořídit městský dům.

Holandští zahradníci se proto chopili příležitosti a začali tulipány pěstovat ve velkém. Vznikala specializovaná zahradnictví zaměřená pouze na produkci tulipánů, zahradníci v přírodě sbírali dosud neznámé druhy a šlechtili z nich nové atraktivní kultivary. V roce 1630 bylo známo již kolem 150 odrůd a ceny tulipánů poklesly natolik, že už si je mohl do svých zahrad běžně pořídit téměř každý. Holandsko se tak stalo světově známou tulipánovou velmocí a pozici si udrželo dodnes.

Výlet do království tulipánů

Pokud se chcete v máji ocitnout v pohádkové záplavě tulipánů a dalších jarních květů, vypravte se do holandského parku Keukenhof. Tento park ve městě Lisse nedaleko Leidenu je asi nejznámější zahradou v Holandsku, a zdejší rozkvetlé plochy jsou i na poměry této země nevídané. Můžete se procházet lesoparkem, kde modřence tvoří modré řeky a jezera, vlnící se mezi stromy, a břehy lemují nekonečné barevné obrazce tulipánů, narcisů a dalších květin. Po procházce, na které oči přecházejí, se můžete ještě vydat na plavbu kanálem mezi tulipánovými poli…

• Od března do května se zde konají i každoroční jarními výstavy cibulovin, které navštíví miliony návštěvníků z celého světa.
• Park se rozkládá na ploše přibližně 26 ha a zájemci zde během jarní výstavy mohou obdivovat více než 6 milionů různých cibulovin.

Více informací naleznete na www.keukenhof.nl

Pokud je pro vás tento kraj přeci jenom příliš z ruky, můžete se vydat do českýchPrůhonic. I zde se tulipánům intenzivně věnují, pěstují je i šlechtí nové odrůdy. Zdejší zahrada se, byť v menším a skromnějším provedení, na jaře podobá rozkvetlým zahradám holandským.